Wow! V květnu jsem ukončil studium na PřF UP Olomouc a získal právo podepisovat se Mgr.Fencer. Zatraceně! Takto jsem přišel o konto na Internetu pod trapnou záminkou, že jako nestudentský vetřelec nemám nárok. Nevadí! Našel jsem si místo ve firmě připojené na Internet. Ale co to? Nějak tu odmítají spolupracovat interaktivní služby (telnet, ftp, ...) při pokusech napojit se kamkoliv mimo firmu. Aha! Po kratším zkoumání jsem pochopil, že ono inzerované "připojení na Internet" zastírá skutečnou kritickou (z mého úhlu pohledu) situaci, spočívající s redukcí veškerých úžasných síťových fint a lahůdek na pouhé odesílání a přijímání elektronické pošty (e-mail). Nastává stadium pozvolného propadání se do deprese - co si teď počnu, po tolika letech surfování po Velké Síti? Jak se mám hrabat v nekonečných archívech souborů nebo zkoumat dosud nepoznaná tajemná zákoutí na Webu?

Věřte nebo nevěřte, ten "ímejl" se dá použít na tolik způsobů, až člověku občas připadá podivné, jak to ty mail-servery mohou stíhat. A přitom nevykonávají žádné složité procesy, jenom hodně jednoduchých. V tomto článku vám prozradím něco z toho, na co jsem postupně přicházel během zuřivých pokusů u terminálu spojit se se zbytkem světa, aneb povíme si pár užitečných věcí o neinteraktivních službách I-netu. Předpokládám, že většina čtenářů ví, co je to ftp, telnet, http, archie, apod., v opačném případě můžete tento článek přeskočit, protože vám stejně k ničemu nebude.

Jak už název napovídá, FTPMail za nás udělá to, co bývá příčinou zběsilého zírání do monitoru, bušení pěstí do klávesnice a afektovaných výkřiků typu "jaktože zase spadlo spojení do Mexika, já budu ten tracker stahovat snad měsíc, já se na to vy....!!", a sice velmi fikaným způsobem. Na počátku všeho musí být mail adresovaný na některou z výše uvedených adres a obsahující systém příkazů pro vzdálený server, který je postupně vykoná, stáhne k sobě požadované soubory, naprosto cynicky je rozseká na několik menších částí a se škodolibou radostí vrhne tuto záplavu (zakódovanou ve formátu uuencode) na nebohého odesílatele původního mailu, jemuž nezbývá, než získanou hromadu kousků zplácat dohromady a dekódovat. Jednoduché, že?

To, co byste psali do ftp, jednoduše napíšete do těla mailu, který odešlete na adresu ftpmail@vslib.cz. A po nějaké době se vám mailbox zaplní spoustou mailů obsahující uuencodovaný soubor rozsekaný na 63KB díly, které stačí slepit dohromady (třeba ve Windows užitím cut'n'paste) a výsledek uudecodovat.

Bezvadný, co? Ne? Jasně, zas tak dokonalý tento program není, např.nedokáže stáhnout víc souborů naráz a uživatel je nucen posílat 134 mailů, pokud chce mít celý adresář se 134 soubory. Nevadí, nepropadejte panice, převážná většina ostatních uvedených FTPMailů dokáže víc a lépe, chce to jen vědět, jak na to. Ha! Jak na to? Finta spočívá v příkazu help, jehož odesláním na libovolný FTPMail získáte velmi podrobný návod se vším všudy, chce to jen umět aspoň trochu anglicky a máme vyhráno.

Já osobně používám bitftp@gm.vmd.de pro Evropu a bitftp@pucc.princeton.edu pro zbytek světa, poté co se dočasně zhroutil liberecký ftpmail@vslib.cz (občas mívám nepříjemný pocit, že jsem to zavinil já, když jsem ho jednou zahltil příšerným množstvím požadavků současně a chudák server zkolaboval) a zatím si nemůžu stěžovat.

Co ještě? Komu to nestačilo, může vyzkoušet WWWMail, W3Mail, Trickle, ArchieMail, NoseyParker, NetFind nebo třeba některou z nepřeberného množství elektronických konferencí ... ale o tom si povíme zase až příště.

Fencer