The Big Five - velká pětka původní redakce
(řazeno abecedně)

Ondřej Bláha (1.-5.číslo)
OB, Andreas
Duchovní otec Falstaffa. Jako první přišel z nápadem vydávat Falstaff. Autor mnoha povídek a jedna z klíčových osob nejstarších čísel, později bohužel redakci opustil kvůli neshodám s jinými duchovními otci.

Dílo:Profiloval se především jako autor humorných příběhů, jmenujme "Germanismy", "Zubní komora oznamuje", "Můj den" (duet s R.O.C.) nebo "Jak zahnat hlad". Rovněž se proslavil jako nekonečný moralista, i když ani zde nepsal zrovna dvakrát vážně - "O žvýkání", "Dýza", "O sexuální výchově", "O takzvancýh slušných lidech". Po 5.čísle sice nepřestal psát, ale přestal publikovat ve Falstaffu. Bohužel.
Kromě psaní článků také kreslil obálky několika Falstaffů, konkrétně 3.-5. číslo, ovšem obálka k 5.číslu se při reedici ztratila. (Ta obálka "se" ztratila. Že, Rashko?)

Milan Hradil (1.-12.číslo)
RGR, Milan, jednou větou: "Celým jménem se jmenuje Milan AmiPro Hradil."
Duchovní otec, spolu s Ondřejem a Radkem tvořili jádro původní redakce Falstaffa. Staral se o technické zpracování, sazbu v AmiPro a tisk většiny čísel. Jak už to chodí, některá čísla se povedla náramně, některá už méně. V sedmém čísle byl zvěčněn jeho a Radkův portrét přímo na přední straně obálky.

Dílo: Povídky ani poezii nepsal. Milan je vlastně jediným, kdo měl tu čest napsat víc úvodníků, než ostatních článků dohromady. Kromě dvou úvodníků totiž napsal jen jednu hudební recenzi. ;-)

Martina Chlupová (6.-9.číslo) (www)
Lat Grum, L.G., Nataly Moore, jednou větou: "Michael Jackson rulez."
Poslední posila původní redakce. Přišla do Falstaffa po ukončení časopisu Figurant, který dříve také vycházel na SGO. Ve Falstaffu nejprve psala o hudbě, později svými povídkami výrazně ovlivnila obsah posledních čísel první redakce Falstaffa. Pomáhala Milanovi s technickým zpracováním 8. a 9.čísla.

Dílo: Původně přišla, aby světu svým textem "Toto bez odezvy určitě nenechám" sdělila, že ten jediný nejlepší je Michael Jackson. Získala pro Falstaff také rozhovor s M.Markovičem. Později začala psát povídky, často opět o Jacksonovi. V 8. a 9. čísle psala stejně jako Radko jak na běžícím pásu. Proto jmenujme jen namátkou povídky "Come Together", "Kouzelné dítě", "Nejsi sám", "Peacemaker", "Píseň Země", "Uzdravme svět". Každá povídka měla zřetelnou pointu, jakoby nesla jakési zvláštní poselství celému lidstvu, ovšem zvláštní jen pro ty, kterým se ještě nedoneslo. Kromě toho psala lyrickou prózu - za naprosté perly já osobně považuji "O jabloni Giki", "Motýl 2" a "Možná je to láska".
Než jsem začal psát tuto stránku, netušil jsem, jak důležitá Martina pro Falstaff byla. Kdyby se někomu podařilo to, na co jsem já rezignoval, tedy sečíst uveřejněné práce v úplně všech číslech, Martina by vyšla jako druhá nejproduktivnější po R.O.C.

Aleš Keprt (4.-7.číslo) (www)
Aley
Statisticky nejvšestranější autor, psal prózu, poezii i hudební recenze. Ve 4.-6.čísle připravoval hudební přílohu Hudební ráj. Během svého působení v redakci "působil" i na Milana a výrazně mu pomáhal s technickým zpracováním časopisu.

Dílo: Co mám říct o svém dílu, abych nelhal a přitom se dobře pochválil? Čili ve třetí osobě "on Aley": Původně přišel, aby reagoval na Ondrovu kritiku všeho "normálního". Bez vyloženě literárních cílů, jeho práce vznikaly vždy rozvedením nějakých skutečných příběhů a osobních myšlenek. Ať už vážných: "Žvýkací propaganda", "Drogy a oni - lost generation" a "Máte rádi život", nebo humorných: "Pravdivý příběh", "Jak jsem vyhrál dvoje boty" a "Bravo". Stejně tak obě publikované básně "Vor číslo '89" a "Kde se schovává" měly naprosto zřejmý a snadno pochopitelný obsah (a normálně se rýmovaly, takže byly přesně opačné než ona "výsostně vznešená" poezie jiných autorů). Publikoval jednu jedinou klasickou minipovídku "Poslední jízda", což byla taky historicky jediná povídka ve Falstaffu, které byl věnován obrázek na přední straně obálky. A nakonec v povídce "Exempla trahunt" vytvořil duo s nic netušícím OB. A když ještě připomenu hitparádu počítačových her, překlad vtipu "Proč je pivo lepší než holky" a můj vlastní vtip "Pravidla silničního provozu", už jsem asi jmenoval všechno, co jsem kdy ve Falstaffu uveřejnil.
Ve 4.-6.čísle taky napsal kilometry hudebních recenzí na tehdy hlavní hudební proud. Taková hudba je samozřejmě pomíjivá, takže s odstupem času nemá cenu to nějak konkretizovat a rozvádět.

Radko Obereignerů (1.-12.číslo)
R.O.C., Evžen Lilek, E.L., Rashko, jednou větou: "Falstaff byl Rashko, Rashko byl Falstaff."
Duchovní otec ze všech nejotcovatější. Napsal určitě nejvíc článků, možná skoro tolik, co ostatní autoři dohromady. Dlouhou dobu řídil vše, co se kolem Falstaffa dělo, a i po své maturitě nové redakci přispíval svými povídkami.
Jeho povídky patří ke zlatému fondu Falstaffa, bohužel v pozdějších číslech zvítězila kvantita nad kvalitou, když byl schopen do jednoho čísla toho narvat tolik, že by to dříve vystačilo na několik celých Falstaffů.
Jak už to u vůdců bývá, byl značně kontroverzní osobou a dělal často rozhodnutí, která se jiným lidem nelíbila. Zajímavostí je, že v počátcích se věnoval především hudbě, později ale začal psát víc a víc povídek a prosadil čistější literární podobu časopisu. Přispíval povídkami i další redakci, až do 12.čísla.
V sedmém čísle byl zvěčněn jeho a Milanův portrét přímo na přední straně obálky.

Dílo: Nejprve začal hudebními recenzemi. Povídky začal psát od 2.čísla a byla to próza rozličných typů. Začalo to jako "Moje mafie", která byla později označena za rasistickou, či sci-fi "Poslední lov". Od 5.čísla začal psát jak na běžícím pásu, vzpomeňme vynikající duet s OB "Můj den", dále "Práskač" nebo "Setkání s kouzelníkem". Od 7.čísla se už totálně zbláznil a Falstaff od té doby psal prakticky úplně sám, podepisoval se jako Evžen Lilek a jeho nejlepší práce se vlastně ztratily v těch mnoha a mnoha desítkách stran jiných jeho prací. Škoda. Pro pamětníky připomeňme např. "Brazílie 96" nebo "Poslední lov 2", které jsem kvůli jejich délce 20 stran osobně nikdy (ani omylem) nečetl :-) Rashko taky začal mít pocit, že je drsňák, a tak obšťastňoval čtenáře kontroverními povídkami jako "Persona non grata" nebo "Chci být součástí tvých nejdivočejších snů", anebo psal dokonce o tom, co všechno skvělého vlastní a jaký je dokonalý. Když si odmyslím některé tyto "omyly", tak Radko psal více než kdokoli jiný klasické povídky. Smyšlené literární útvary, které neslouží k tomu, aby měly nějaký skrytý hlubší smysl, nejsou nutně vyjádřením nějakých nenaplněných lásek, nikoho a nic nehodnotí ani neodsuzují. Prostě texty, které jsou především ke čtení.
Měl-li bych jmenovat všechny práce, které Radko pro Falstaff napsal, možná by to bylo delší než celý zbytek této stránky. Několikrát jsme se o tom i bavili. Jeho vysvětlení nelidsky rozsáhlých "časopisů" zní: "Když už to nekdo napsal, tak to přece musíme otisknout."

vysvětlivky:
AVČR = Akademie věd České republiky
SGO = Slovanské gymnázium v Olomouci (Falstaffova škola)
UP = Univerzita Palackého v Olomouci
VŠB TUO = VŠB Technická Univerzita Ostrava

Další důležití lidé (seřazeni podle produktivity):

Jan Přidal (2.-6.číslo)
Autor všelijakých zvláštních básní. Taky napsal nějakou prózu a montoval do toho angličtinu, aby méně vzdělaní lidé nerozumněli. A francouzštinu, aby nerozumněl už vůbec nikdo. :-)

Petr Ferenc (1.-2.číslo)
Autor hudebních recenzí v 1. a 2. čísle: Rolling Stones, Pink Floyd, Petr Fiala. V prvním čísle byl taky díky nim daleko nejproduktivnějším autorem.

Ivo Válka (4.-6.číslo)
Autor dvou svérázných prozaických prací, které na rozdíl o většiny ostatních nemluvily "vznešeně" o lásce nebo o životě. Byly to "Jak to chodí u Insekťáků" + 2.pokračování a "Smrt šotolouchům, aneb sedm dní zmaru".

Michal Malének (6.číslo) (www)
Výrazně přispěl do 6.čísla, když napsal kritiky "Odmaturujem z češťyny?" a "Poslední zvonění?" a ještě reportáž z metalového hudebního festivalu.

Lucie Kovářová (1.-5.číslo)
Spoluzakladatelka Falstaffa. V prvním čísle "profesorský top ten", později uveřejnila prózu i poezii.

Do 1.-8. čísla dále přispěli:
Eman Pažit (alias Rashko resuerection), Adriana Dvořáková (poezie), Kateřina Branová (próza), Pavlína Navrátilová (próza), Alena Svobodová (poezie), "Bára" (próza), Hana Glierová (mrazivá poezie), Jan Homola (vtipy), Robert Runták (próza), Šárka Chlupová (rozhovor), a pomáhali ještě množí další.
9.číslo jsem nemohl z technických důvodů zpracovat.

The Gurus (1.-8.číslo)

Kompletní falstaffografie
(zatím tedy spíš nekompletní, ale snad se někdy zkompletuje)
Můžete si přečíst úvodníky jednotlivých čísel. Jsou v XML (potažmo HTML) a byly ručně upraveny tak, aby se co nevíce podobaly své původní grafické podobě.

Autoři (o) sobě

Jiří Martinek se vydání této vzpomínkové stránky nedožil. Nečekaně si vzal život a jediné, co nám po něm zbylo, je jeho povídka ve 14.čísle.